Máma (o svých dětech): „Nevím, jestli jsem někde udělala chybu, ale vy nemáte žádnou pokoru.“ Já: „Jak to myslíš?“ Máma: „Třeba ty. Ty by sis klidně mohla někoho najít, ale prostě nechceš slevit ze svých nároků.“ Já: „Jediné, co si nárokuju, je láska.“ Máma: „Navíc ta tvoje ironie!“

Cesta do práce. Na zastávce Pražskýho povstání přistoupí gang prvňáčků. „A jo! Pražskýho chcípání!“ zakřičí jejich vůdce. Přesně tak, milé děti, to jste vystihly. Můj životní pocit v kostce.

„Brý den, prosím housku a kafe, hotově.“ „42.“ Následuje cinknutí a otevření pokladny, kde se válí štos peněz. „Tisícovka?! Nemam na vrácení.“ Následuje můj pohled do kasy na řadu Karlů IV., Božen Němcových a dvojníků mojí bankovky. Ticho. Další pohled do kasy. „Řikám, že nemám na vrácení! Si přiďte pozdějc. Nashle!“ A v zemi vyrostla […]

Sundávala jsem kotě ze stromu? Zhasla mi karma a usnula jsem? Pravdě nejspíš nikdo neuvěří: „Pardon, že jdu o dvě hodiny pozdějš do práce, shořel mi fén.“ Co může člověk v takový situaci dělat? Možná vystrčit hlavu z okna nebo ji naopak strčit do trouby.  Těsto si věděla rady hned s tím, jak si usušit lokny v […]

„Byla jsem tuhle v divadle – na něčem o labutích.“ „Na Labutím jezeře? A dobrý? To je hezkej balet, ne?“ „No právě. Nikdo mě nevaroval, že se v baletu vůbec nemluví. Myslela jsem, že budou aspoň zpívat!“