Můj táta mi vždycky říkal: „Lidská hloupost nezná mezí.“ Já mu to jako malá moc nebaštila a brala to spíš jako humornou průpovídku. Dokud jsem v dospělosti nepřišla do styku s úřady a byrokracií. A tam se to rozjelo. Jen za poslední týden mě obšťastnily hned dvě instituce.

Občas mi nefunguje síť – nikdo se mi nedovolá, nedopíše, ale já o tom nevím, protože můj mobil neukazuje nic nenormálního. Tohle už přivedlo do varu několik lidí, který se mě snažili urgentně zastihnout. V zájmu jejich zdraví jsem naklusala na O2, poslušně vystála frontu spolu s paní ve fialovejch crocsech se zimní chlupatou výstelkou a oznámila svůj problém.

Mladík s blonďatou přehazovačkou a hipsterskejma brejlema mi bohužel řekl, že mi nemůže nijak pomoci, protože O2 neeviduje žádnou chybu. Marně mi vrtalo hlavou, na koho se tedy obrátit, když to není v telefonu, ale v operátorovi. „Co mám tedy dělat?“ ptala jsem se. Hošan se provinile usmál a pokrčil rameny. „Další!“

Proč ne, budu tedy dál platit za službu, která nefunguje, to přece dává smysl.

A zhruba před měsícem mi do schránky přistál výhružnej dopis, div ne obsílka od VZP, že nemám zaplacené pojištění za leden. Proč? Vždyť mi to platí zaměstnavatel, říkala jsem si. Asi error, a tak jsem radši uhradila pojistku ze svého, protože mi dle psaní hrozila pomalu exekuce a přeřazení do registru nemohoucích.

Reakce nepřišla žádná, proto jsem VZP zkontaktovala s dotazem, jestli peníze přišly a vše je v pořádku. Odpověď přišla po 14 dnech: Lednové pojištění Vám platil zaměstnavatel, takže proč jste si ho platila sama?

Vážně? Jakože VÁŽNĚ?

O2 testuje moje nervy a VZP mi jde po krku. Jde jim o můj čip normality, ale ten nedostanou!