Půl jedenáctý večer. Ujela mi tramvaj, a tak se rozhodnu, že domů dojdu pěšky. Vono mi to jenom prospěje. Odbočím na cestu podél parku, ujdu pár metrů, když tu náhle: „Dobrý večer.“ Jásavě mě zdraví cizí chlapík. (Měla bych ho znát? Sakra, netuším.) „Nejede to, co?“ „Nejede co?“ „Tramvaj. Viděl jsem vás na zastávce.“ „Aha.“ […]

Číst více...