Hnijící koňská kůže, vypoulený oči, slezlý dásně a na vrcholu týhle hromady majestátní jezdecký sedlo. Nedávno jsem zachytila informaci o tom, že slavný Letenský kolotoč nejspíš znovu zprovozní. Věc, která zvenčí vypadá jako neškodný altánek, je zabedněná už dvanáct let. Možná proto, že by radikálně stoupl počet dětských infarktů.

Tahle fenomenální cirkusová paráda je vůbec nejstarším dochovaným podlahovým kolotočem v Praze. Jasně, chápu, že když se na konci 19. století začal poprvé točit, byla to asi sláva a kdejakej špunt nadšeně tleskal ručičkama. Kdo by se nerad svezl na dřevěný imitaci vraníka potažený skutečnou koňskou kůží se skleněnýma očima, který člověka sledujou kamkoliv, a s vyceněnýma dřevěnýma klapákama?

Dost rodičů zřejmě nenávidělo svoje děti natolik, aby je posadilo na záda týhle kreatuře, proto se stal kolotoč tak populární. Teta Wiki dokonce říká, že ta dřevěná kadibouda patří mezi chráněný památky ČR.

Málokomu ale asi tehdy došlo, že sebelepší zvířecí kůže (pokud není opečovávaná) jednoho dne shnije. Netuším, jak moc a jestli vůbec byly tyto exempláře obměňovány. Ale vzhledem k pozitivnímu vztahu našeho státu (a vůbec Evropanů) ke koním, si troufám říct, že to nebylo zrovna každej pátek.

Ze současnýho pohledu dovnitř kolotoče proto mrazí. Obludárium, který jen díky svý nenápadnosti doposud míjeli hororoví filmaři, disponuje otřískanejma koníkama, z nichž slezla kůže. Část exponátů zdobí plastová fólie, která drží, co může a zřejmě zabraňuje tomu, aby se íhaháčkům vysypala střeva na podlahu. Všichni mají na krku připíchnutá číslíčka, pro případ kdyby se zaběhli. Tuhle apokalypsu doplňují ještě dvě zbědovaná autíčka, pár kartonových slepiček a na vrcholu se tyčí ještě trojice rytířů s halapartnami.

Kolotoč teď zřejmě dají do pucu. Od příštího roku se na něm budou moct projet i dospělí. Já určitě přijdu. A předtím si rezervuju místo ve cvokárně, protože ty vypoulený oči mě budou pronásledovat navždy.