Tužkový baterie, deštník a ořezávátko. Můj neoficiální seznam věcí, který si nejsem schopná koupit za žádných okolností, narůstá. Přitom by to bylo tak snadný – jít do obchodu, vzít, zaplatit a odejít. Ale já to prostě neudělám.

Jak dlouho mi trvá objednat se k zubaři, radši neříkám. A tu ostudnou historku, kdy jsem chodila rok a půl bez platný kartičky pojištěnce, až mi ji musela obloukem přes svýho známýho v pojišťovně zařídit a poslat moje kadeřnice (!), nehodlám rozvádět jakbysmet.

Z tohohle průměrnost jen prýští. A já mám radost. Protože mi nevadí, že za dějinama svýho života zanechám jedině tuhle neúspěšnou čáru.