Hannah Montana jako lesbická romance. Jsi hobit? Gay fantasy knihy. Infertilita. Doprava v Japonsku. Ne, to není seznam všech úchyláren, ke kterým nikdy nedošlo. To je seznam úchyláren a přednášek, které se opravdu staly. A já byla při tom.

Práce člověka občas zavane na zvláštní místa. Jedním takovým místem byl čtyřdenní festival pop kultury. Na jednom odlehlém místě na okraji Prahy se zkrátka sešla hromada příznivců seriálů, knih, fantasy, her a podobných kratochvílí. Už při příchodu jsme s kolegyní zaregistrovaly patřičně stylizované kuřáky. Nad camelkou a s náležitě zachmuřeným výrazem rozebírali existenciálně-filozofickou krizi, což mi bylo sympatické. Ale pak už to šlo ráz na ráz.

„Hlavní dějovou linkou neprávem opovrhovaného sitcomu Hannah Montana je vztah nejlepších kamarádek Miley a Lilly, který hranice platonického přátelství více než překračuje, o čemž se budete moci na vlastní oči přesvědčit,“ hlásal první plakát. Na druhém mi oči vypalovaly polonahé siluety Harryho Pottera a jeho úhlavního nepřítele Draca Malfoye v obětí u jezera. „Dvojsmysly v HP už od 13 hodin“. Jste hobit? Máte chlupaté nožky, měříte metr dvacet, rádi se přežíráte a utápíte v alkoholu? Anebo: pojďme si povídat o vaší plodnosti!

Nic mě ale nepřipravilo na PoníCon.

V hlavní roli Pony

Po chodbě se s řehtáním proháněl dospělý chlapík. Na hlavě měl duhovou hřívu a ve stejném odstínu také ocásek. Dusot jeho pomyslných kopyt nás zavedl před přednáškovou místnost 14. Témata: Roadtrip s Plyšákem. Předčítání z Brony Bible. Take a pony home. Učebnu zdobily růžové vlaječky s poníky My Little Pony. Před projekčním plátnem byl patřičně nazdobený mikrofon pro řečníka. U dveří stál plakát na My Little Karaoke (Singing is magic!). Na zdech plakáty s poníky, kteří účinkují v seriálu. Na židličkách sedělo spousta poníků-mužů. Věkovka: 30 plus.

O řadu za námi se zcela soustředěným výrazem – jaký si z něj učitelé na základce určitě alespoň na moment přáli dostat při jednom ze svých předmětů – si týpek v kostičkované košili vystřihoval ponyho. Důkladně, opatrně. Hlavně to neprostříhnout! Po pěti minutách, kdy přednášející vyprávěl o svém výletu na americký veletrh s My Little Pony, do mě začala kolegyně dloubat loktem. Zvedly jsme se a ve dveřích se srazily s chlapíkem s brejličkami, který jednoho dne jistojistě někoho zabije.

Já to chápu. Občas taky přemýšlím nad tím, jestli by Sauron neudělal líp, kdyby zůstal doma, nebo co by se stalo, kdyby Snape zůstal naživu. Nemám slabou náturu. Díky bratrovi a jeho metalovým zářezům vím, co je všechno možné. Znám shemale, zombie mosh, dokonce i splašenou slepici. Ponícon mě však duševně obohatil a posunul mé vnímání reality zase na další level. A proto si na závěr pustíme hezkou písničku. A všichni!