Takovýto, jak běžíte v přívalovým lijáku bez pláštěnky přes půl města, abyste stihli sraz, a pak vám přijde esemeska od „gentlemana“: „Sorry, přijdu pozdě, venku hrozně prší, tak čekám, až to přejde.“

Večerní debata: – „Jak bys mě zabila?“ – „Sochou bronzový žáby, co bychom měli na zahrádce a pak bych tě schovala do kůlny.“ – „A jak bys pak zabila sebe?“ – „Proč bych se zabíjela, když už bych se tě zbavila?“ Delší ticho… – „Jak bych tě asi zabil já?“

V hospodě… A: „Hele, tak si dej ještě pivo.“ B: „Nemůžu, zejtra musím bejt v sedm ráno v Lidlu. Chci koupit grilovač a odšťavňovač hned jak otevřou, jinak budou okamžitě vyprodaný.“ A: „Takže se ráno potkáš s důchodcema, který nocovali ve spacáku před vchodem? To je jak v Americe na Černej pátek, jak dělaj ty masový výprodeje na Den díkůvzdání.“ […]

MHD. Mladá matka s kočárem se rve dovnitř. Jeden kočár už tam ale stojí. Nevraživý souboj o místo se ovšem nekoná, záhy maminy zjistí, že se znají. Dle slovníku a platinových melírů bych tipla, že z kadeřnickýho učňáku (pardon za ten despekt). Mamina 1: No nééé, čau, co ty tady? Mamina 2: No ty vole! To je […]

Nakupuju. Prodavačka se mě ptá: „Tašku budete chtít? Stačí vám za korunu? Je malá, ale hodně toho unese.“ To by byl skvělý epitaf. Pro mě. Tedy bez tý igelitky.