Rohlík varuje: toto není vtipný příspěvek.

Traktoriáda je přesně tak bizarní akce, jak její název zní. Prostě všude samý traktory (pro Pražáky: to jsou ty mašiny, co znáte jen z obrázků, většinou je kolem nich pole). Do toho lokální kolorit – trochu Slunce, seno, trochu Vesničko má, středisková. Pro místní Čechy (a přespolní Němce) je obhlídka zemědělských strojů stejně hlavně záminkou se pořádně namazat.

Bratr na příhraniční traktoriádu jel za svým kamarádem. Taky dobrá figurka rustikálního panoramatu – představte si barona prášila jako finančního poradce. Ve vsi žije půl roku, ale už si tyká se starostou a s místní elitou sedává u jednoho stolu v hospodě.

Asi není třeba dodávat, že ona honorace je pro změnu přesnou kopií Bohouše z Kurvahošigutntág – na první dojem vidláci, ale nenechte se zmýlit, prdelí sedí na hrnci zlata. („Ty ses vrátil z krimu?“ zeptal se jeden z nich naprosto vážně bráchy.“Že seš tak nakrátko ostříhanej.“ Holt tady na venku čouhají lidem vlasy přes límec. Pokud je mají. Nic mezi tím se netoleruje.)

Končím s filmovými příměry – krapet tu rurální atmosféru ale před sebou vidíte, ne? Zmijovky, rum a bafání traktorů jako podkres za teplého podvečera. Člověk by k tomu málem přizval Ladu. Ale nenechte se mýlit.

Lidská malost číhá všude.

Na traktoriádě se projevila v podobě místního domorodce. Jak kdyby ho odlili ve formě moderního českého venkovana: šedesátník ve flanelce, pod ní pivní vana, reklamní kšiltovka a v ruce štamprle. Ne první.

„Ty se sem taky stěhuješ?“ připotácel se k bratrovi s automatickou tykačkou.

„Jestli u nás ve vesnici budeš bydlet,“ upřesnil, když viděl jeho tápavý výraz.

„Ne, nebudu,“ on na to.

„Já jen,“ pokračoval chlapík, „abys věděl, že takový, jako seš ty, tu my nechceme.“ A odkymácel se pro dalšího panáka.

Inu, in becherovka veritas.

Chvíli bráchovi trvalo, než mu došlo, co myslí tím „jako seš ty“. On je totiž dost snědej. Za což může dobrý pigment a slunce, ne osmanský praděda (v žilách mu koluje krev poctivých českých zemědělců a železničářů). Ale to je vlastně celkem nepodstatný.

Na jednu stranu je celkem obdivuhodný, když někdo napochoduje před domnělýho přistěhovalce-bůhví-odkud a řekne mu do očí, co si myslí, místo aby se vyzvracel na internetový diskusi pod přezdívkou „patriot“ (odpustím si prvoplánový žertík, že internet je tam možná tak vzácný spojení jako telepatie). Na stranu druhou, když něco takovýho slyšíte od někoho, kdo žije pravděpodobně v zabraný sudetský chalupě, je to poněkud zvláštní.

„Takovouhle nesnášenlivost jen tak kvůli ksichtu jsem nikdy nezažil, Bylo to fakt divný,“ připustil bratr. „Měl jsem mu říct, že se k nim nestěhuju, jen jsem jim přijel vypálit vesnici. Ale byl jsem dočista zkoprnělej.“

Politika na Rohlík nepatří, a tohle není politický (navíc je mi jasný, že věci nejsou černobílý, vážně ne), ale si tak říkám, že takovou situací by si měl povinně projít každý xenofob. Já jen, že takhle to začíná – u průměrných lidiček. A dobře, řeknu to: Takový tu nechci. (A to je průměrnost moje druhý jméno.)