Zdravá strava? Je pod gaučem v Ikee

Myslivecké plesy, karnevaly, podnikové akce, kurzy všeho druhu… Má kamarádka je velmi podnikavá. Bez starosti obráží akce, ze kterých mi hrůzou vstávají vlasy na hlavě, a já jí za její odvážnost obdivuju. Občas mě ukecá a připojím se k ní. Dodnes nechápu, proč jsem kývla na ten kurz vaření v Ikee. Už jen kombinace slov „vaření“ a „Ikea“ v jedné větě mi měla bejt podezřelá…

Sobota a déšť jsou magické prvky, které v českém národě vyvolávají touhu jet nakupovat. Kamkoliv. Obchodní dům s nábytkem přetejkal lidma a všichni nenáviděli toho chlapa, co obřím vozíken zablokoval schodiště. Kurz zdravého (!) vaření se konal v oddělení kuchyní, kde se kolem pultíku sešlo podivné osazenstvo: čtyři děti, dvě postarší dámy a my. Nechyběla ani moderátorka s mikrofonem, která k mé převeliké radosti lákala procházející zákazníky k očumování. Moje rohová pozice u pultíku přímo vybízela čumily k tomu, aby mi koukali přes rameno, když jsem nešikovně loupala slupku od rajčete (mimo sezónu je totiž špatně stravitelná!) a cintala na sebe i jeho vnitřek (ten je taky špatně stravitelný), který jsem snědla ještě dřív, než jsem se dozvěděla, že to dělat nemám.

Po prvních deseti minutách byla použita první Ikea náplast. Chlapeček, který se předtím škrabkou spokojeně drápal na zátylku, řízl svou maminku do ruky nožem. Jeho sestra si pro změnu škrabkou přejížděla po dlani a zřejmě čekala, kdy se odloupne první část kůže. Moderátorka se potila a běhala sem a tam, aby předešla dalším úrazům. Mezi tím se nás stačila vyptávat, zdali víme, co to je marináda a informovala o kvalitě lososa z Polska. Kuchař vařící s pomůckami, „které lze zakoupit v obchodním domě Ikea“, sám věci nakrájel a jen nám je rozdělil na příděly. My to pak jen smíchali v misce.

„Co to vaříte?“ houkl mi nějakej chlap přes rameno.
„Losos, rukola, sal-“ „To je na mě moc zdravý!“

Výsledek? Po hodině jsme před sebou měli sendvič s nakrájenou zeleninou a rybou. Po dávce mangového smoothie celý tým obdržel žlutou krabičku z obchodního domu Ikea, v níž jsme si mohli svačinku odnést.

Ten den jsem se něco naučila: důvěřuj svýmu instinktu zpruzenýho pecivála a zaskočí tě jedině prohozený ponožky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *