Hlava jako květák aneb Blbý a blbější

Je zajímavý, kolik dobrejch nápadů se po realizaci ukáže jako nápad pěkně stupidní.

Z osobního bohatého repertoáru na úvod vybírám vnuknutí nechat si na konci prázdnin mezi třeťákem a čtvrťákem na střední udělat trvalou, přestože osmdesátý léta byly už dávno passé. Bohužel objednala jsem se do kadeřnictví, kam houfně dojížděly bavorské seniorky na levnou ondulaci. Kdeže by mě napadlo, že vlasové umělkyně v místním salonu mají důchodcovský sestřih už tak pevně v rukách jako Jarda Jágr hokejku, takže jsem v září nastupovala potupně do školy s vyfoukaným květákem, za který by se nemusela stydět žádná pětašedesátnice ve Furth im Waldu.

13-80s-hair

O skvělých nápadech s blbým koncem by nejvíc mohli vyprávět nominovaní na Darwinovy ceny – pokud by ovšem ještě mohli vyprávět. Dotyční totiž musí obohatit lidstvo tím, že se sami odstraní vlastní blbostí z jeho genofondu. Možná jste slyšeli o bizarnostech, jež málokomu z nás bude dopřáno prožít.

Třeba o zloději, který přestřihl nůžkami drát s napětím jedenáct tisíc voltů, o páru souložícím na zábradlí balkonu v šestém patře, o pákistánském naivovi, který se nechal místním šamanem zabít s příslibem, že ho zase vzkřísí, o ruské ruletě s automatickou pistolí nebo o atentátnících, kteří si spletli spínač bomby s ovladačem na zamykání auta.

Mým favoritem je muž, jehož v dopravní zácpě zastihla naléhavá potřeba vykonat potřebu. I vyběhl z auta a přeskočil betonový zátaras, aby se za ním schoval před zraky ostatních popojíždějících řidičů, jen si neuvědomil, že jde ve skutečnosti o zídku dvacetimetrového mostu… Výraz „odskočit si“ tím získal na úplně novém významu.

Čest jejich památce, protože v porovnání s nimi vlastní blbost trochu bledne.

Snad pomůžou překonat ještě čerstvou trapnou chvilku i jistému průvodčímu, který na stanici Praha-Chuchle chtěl z vlaku vykázat bandu výrostků. Jistě mu to taky na začátku přišlo jako dobrý nápad. Jenže výtržnický neplatiči měli autoritu nádražácké uniformy u kostrče, a sotva se ocitli na zpustlém peroně, pelášili k otevřeným dveřím předního vagonu, odkud se vykláněla kolegyně jejich tyrana. Ta na nic nečekala, pískla a vlak odjel.

Na peroně za sebou nechal nejen rozdováděnou partu, ale omylem i průvodčího, který v rozčilení vyběhl na nástupiště, aby chuligánům zabránil dostat se do vlaku jinými dveřmi…

Doufám, že stejně jako vejrostkům i vám cizí neštěstí zlepšilo den. Nebojte se mu zasmát, příště zas někomu zvedne náladu vaše ztrapnění.

Maléry pana průvodčího jsou zapsány podle zprávy očitého svědka (zdravím Míšu).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *