Ráda chodím ke svýmu kadeřníkovi. Nejen kvůli tomu, že můj ospalý roztřepený vzhled změní na relativně snesitelnou úroveň, ale protože spolu vedeme intelektuální politický debaty. Onehdy mi pověděl o setkání malého českého člověka s velikánem, a také o svém kulturním faux-pas.

Národní galerie slaví letos 220. narozeniny. K oslavám si pozvala současnou hvězdu čínského umění, disidenta a krále Instagramu Aj Wej-weje. Zatímco jeho vykrmené bříško a plnovous zaručily většině novinářů slušné přesčasy, tam venku v reálném životě o jeho návštěvě nikdo nevěděl. Ani potetovaný kadeřník F. Podařilo se mu však to, z čeho by všichni sinologové zbledli závistí: S Ajajajem (jak mu říká) se střetl osobně.

Zatímco lovci selfíček stepovali před Veletržákem od rána, F. šel do galerie nevědomky jen na Mišíkův koncert. Nezalekl se tedy špalíru fotografů, který začal vybuchovat v momentě, kdy vycházel umělec z budovy, takže neohroženě pokračoval ve své cestě. Během minuty se s Ajajajem střetl tváří v tvář. Kosmopolita se v Česku pozná hned, nevychovanec už teprv, proč bych ho nepozdravil, však je to základní lidská slušnost, řekl si, když šikmookého cizince spatřil.

„Konichiwa!“ zahlásil proto.

Ajajaj se zastavil. Člověk, jenž strávil dětství v pracovním táboře, zakusil čínské vězení, ale přesto se stal natolik velkou persónou, že donutil LEGO změnit svou prodejní politiku, se střetl s českým holičem F.

„Konichiwa,“ pozdravil znovu a lehce se poklonil. Ajajaj se pobaveně usmál a beze slova odešel.
„Hej, nebyl to Aj Wej-wej?!“ zareagoval s úžasem hned kamarád, který se k F. zrovna připojil.
„Řek jsem mu konichiwa.“
„Hustý!“

O několik minut později:

„Hej, ty vole. Neni konichiwa náhodou japonsky?“
„No a?“
„Neni von Číňan?“

Aj Wej-wej vytvoří pro Národní galerii dílo na míru. Už se určitě nemůže dočkat, až ho pojede do Česka prezentovat.