Onehdy mě přepadla nemoc a uvěznila mě v posteli, odkud nemám výhled jinam než na televizní obrazovku. A musím říct, že dopolední program byl takový pošušňáníčko, že jsem byla TAKHLE blízko k průstřelu hlavy. Program by se dal rozdělit do několika kategorií: seriály, veselej bizár a sračky.

SERIÁLY (nejtučnější kategorie): Televizní pracovníci si dopolko potřebujou trošku přispat, případně v klidu vypít kafčo nebo poklábosit s kolegama. Nabízejí tak reprízy snad všech seriálů na planetě. Má to ale jeden háček: pokud jsi neviděl předchozích 13 dílů, jsi v prdeli a vůbec netušíš, o co jde. Jasně, má to světlý momenty jako třeba Vražedný pobřeží s košilí Nicka Slaughtera s palmama. Taky při To je vražda, napsala na sebe díly nenavazujou, ale vztahy mezi hrdinama svoji linku maj, a když nevím, proč na sebe ta bába s dědkem blbě koukaj, nemá to smysl.

VESELEJ BIZÁR: Této kategorii zcela vévodí pořad Drtivá porážka, v níž se soutěžící pokoušejí překonat vodní překážky, zatímco na ně odevšad prská klouzavá pěna nebo dostávají do nosu obří boxerskou rukavicí. Zvítězí koňská zubařka, profesionální řidič autobusu, který vynalezl disciplínu „obličejový tanec“ (prostě dělá grimasy), nebo projektant Keath, který miluje třesně a nechává si proto říkat pan Třešnička?

Do bizáru lze zařadit také pořady Tlouštíci mezi zvířaty (jasná diskriminace tlustokožců), Soudkyně Barbara (herecké výkony, kterým nesahá po kotníky ani DiCaprio), Křižovatky života anebo Doktorka Plyšáková (pro děti, budiž, ale divný to je stejně).

SRAČKY: Ty většinou vznikají nápadem: pojďme udělat něco výjimečného! A pak se zkouší, jestli to bude fungovat. Takovou kardinální sračkou, jsou Kamarádky TV Regina.

Chvilku mi trvalo rozklíčovat, že podstata celý maškarády je snímání stolu, u kterýho seděj tři báby nad kafíčkem, štamprdličkou, malovanejma hrníčkama a krafaj o životě. Aby to samo někdo zapnul, jsou to český herečky, jejichž největší sláva je tatam. Téma, které jsem zastihla já, bylo první rande. Poslouchala jsem pak historky o tom, jak v mládí nebyly obeznámeny se sexuálním životem jako dnešní generace („Maj ty časopisy!“) a jedna z nich si kupříkladu myslela, že je těhotná, když seděla svému kamarádovi na ramenou v bazénu. „My jsme byly ale hloupatý, že jo!“

Bohužel to celý nepůsobí jako sraz kamarádek, čili lidí, který se důvěrně znaj, ale jako násilně sestavená trojice kolemjdoucích. Trapný chvilka ticha i výplňový slova typu: „No jo no…“ „Jo jo…“ „Takže tak…“ se objevujou co každých pět minut. Tohle přece musí urazit i Mařenu z prasečáku!

Po tomhle vím jedno. Zase nějakej čas nechci bejt nemocná.