Volám s bráchou. Řešíme něco (pro něj) důležitýho.

Já: blablablabla

Bratr: (žádná reakce)

Já: Slyšíš mě?

Bratr: (nic)

Já: Halooo, seš tam? Slyšim, jak dejcháš…

(po dvou minutách ticha)

Bratr: Sorry, úplně jsem zapomněl, že s tebou telefonuju! Psal jsem zprávu a pak jsem si pustil v telce Krause. A najednou si říkám: proč mi svítí telefon? Pak mi to došlo…

To je snad ještě horší důkaz zbytečnosti něčí existence než usnout při sexu. Nebo když pro vás rodiče zapomenou přijet poslední den na tábor. (To se mi už stalo. To druhý teda.)