Jsme samozvané konceptuální umělkyně – teoretický základ našeho hnutí mysli si přečtěte zde. A tu je první příklad, jak „udělat umění“.

Jak to bylo ve skutečnosti: Na budovu vysočanské sokolovny prostě natloukli propagační cedule, jak jim zrovna přišly pod ruku. Výsledná „kompozice“ je kouzlem nechtěného.

Jak by to viděl konceptuální teoretik: Instalace výborně vyjadřuje odvěké napětí mezi vírou a racionalitou, mříže pak naší podstatou danou neschopnost nahlédnout obé bez omezení. Spojení „Ježíše“a „lékaře“ s reklamní cedulí na „nářadí“ navíc pokládá zásadní otázku spojenou nejen s těmito profesemi, ale vůbec s naším postojem k životním situacím: Světí účel prostředky? Umístění „nářadí“ do internetového obchodu lze také chápat jako varování, že naše víra i racionalita podléhá globalizovanému myšlení. Ovšem není snad božská všudypřítomnost předchůdcem internetového propojení?