Královská audience na pracáku

„Máte nějaké děti do 15 let?“

„Nemám.“

„Ale jo jo, máš dítě!“ drká do chlapíka na židličce jeho matka, která stojí na stráži za ním a drží mu kabát, zatímco on se smaží pod dohledem pracovnice úřadu práce. „Máš dítě.“ Chlapík pořád zarputile kroutí hlavou, paní za přepážkou je zmatená a obě si asi myslíme, že nad zmíněnou otázkou se většinou moc dlouho nepřemýšlí, neváhá ani netipuje.

„Tak jinak. Máte ho v péči?“ zkusí to úřednice.

„Nemám,“ kroutí se chlápek. Nejde o žádnou smažku nebo individuum, vypadá zkrátka jako normální českej Jirka, se kterým chodíte na pivo. Ale už je mi celkem jasný, proč ho v jeho 30 letech na pracák doprovází máma.

Jo, byla jsem na úřadu práce, takže je jasný, že tenhle příspěvek musel přijít. 

Když jsem stanula v přízemí u orientační tabule, polil mě pot. Kam že já to vlastně jdu? Aha. Evidence uchazečů 7. patro. Výtahy zde. Jedu. Zmáčknu sedmičku. Vylezu a ocitnu se…někde v Mordoru… Na dveřích do chodby je několik tabulek s názvy oddělení, včetně slíbené evidence, ale hned na dalších dveřích mě mate cedulka: Evidence je v 6. patře. Evidence? Ta moje evidence uchazečů, nebo je to nějaká jiná evidence? Vždyť psali 7. patro, a já tu stojím, je to tu psané v sedmém patře, ale zároveň to má být v šestém? Doprčic. Tohle byl test inteligence a já selhala.DMK28334b_123548_1696564

Vplížila jsem se do sedmého patra a když jsem nic neobjevila, zkusila jsem šesté. Bingo. Můj první zákaznický podnět, který jim odešlu mailem, je zapsán. (Jako kdyby to asi někdo čet, co? Vlastně… jako kdyby asi vůbec nějaký podněty přijímali…)

Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Objevila jsem evidenční list, zmáčkla i správné tlačítko na pořadníku a dobu čekání jsem si chtěla zkrátit vyplňováním onoho šedivého papíru. Ejhle. Já nemám propisku. Nemá tu někdo propisku? Nemá. Asi jim je kradli. Zeptám se na recepci, třeba mi půjčí. Zpátky do přízemí. „Nooo, ale vyplňte si to hezky tady, ať nám s tou tužkou zase neodejdete!“ Vyplněno, děkuji, na shledanou, šup zpátky do šestého.

Čekám. Atmosféru zpříjemňuje instruktážní video „o lidech, kteří mají péči a starost o náš zevnějšek“ (rozuměj kadeřníci) a o těch, „kteří darují českému národu jeho zlato“ (rozuměj sládci). Vše dokresluje relaxační hudba. Č. 42 je na řadě! Jdu! Sednu si do kamrlíku s dalšíma 4 lidma. Žádné oddělené stěny ani přepážky mezi námi a mně je najednou trochu blbý povídat, co tam dělám, když mě u toho slyší celá místnost.

Přivítá mě slečna s piercingem u rtu. Má na sobě tričko PRETTY a na židli mikinu s nápisem PRINCESS21. Aby mi bylo jasný, s kým mám tu čest. Všechno je pro ní těžká rutina, takže jsem během 10 minut venku. Vlastně jsem se ani nezeptala na všechny ty věci, na který jsem se zeptat chtěla. Ty nápisy slečně i tak odpouštím. Byla to přeci jen „pěkně královská“ obsluha. Další audienci mám na konci července, do té doby se psychicky připravím a v dalších testech obstojím! Tak přísahám!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *