„Jé, čau. Dlouho jsem tě neviděl. Jak se máš? Vypadáš nějak smutně…“

„Ále ne. Fakt jen vypadám. Prostě stárnu, no. Gravitace působí, vobličej i zbytek těla mi nezadržitelně klesaj k zemi, abych nezapomněla, kde jednou skončím. Kde všichni skončíme. Však víš, prach jsi a v prach se obrátíš…“

„Aha. No. Hele, já už musim….“

Možná bych příště, až se mě někdo zeptá, jak se mám, nemusela vypustit všechny bláboly, který se mi zrovna urodí v hlavě, ale prostě odpovědět, že dobře…