Jsou všude. Člověk pomalu nezapne internet, aby na něj nevyskočili.

„Ahoooj, tak teďka bych vám ráda ukázala, co jsem si nakoupila!“ „Zdarec lidi, tak jsem tu po čase s dalším haulem a taky s výzvou!“

Youtubeři.

„Jsou dvě hodiny ráno a vy právě můžete za mnou vidět letadlo, protože jsme na letišti…“

Lidi, kteří mají pocit, že musí svůj život sdílet s celým světem, protože Facebook už nestačí. Taky Snapchat, Instagram a YouTube. Síť je zamořená množstvím videí, ve kterých člověku tihle neznámí lidé ukazují naprosto cokoliv. Jak jedou na eskalátorech, jak jsou na prázdninách, co si nakoupili a čím se budou líčit, taky svý mladší sourozence nebo záběry, jak hrajou půl hodiny počítačovou hru.

„Čau lidi, dneska jenom krátký video, kde odpovídám na vaše dotazy.“

Neříkám, že něco není zajímavý. Přece jen když člověk točí video, jak visí na špagátě nad Grand Canyonem, má to styl. Neznám moc lidí, který by to dělali každej den. Zato znám hodně lidí, který choděj nakupovat, jezdí v MHD a mají sourozence. Stejně jako Youtubeři. Akorát o tom netočej videa.

„Nazdááárek, takže dneska jsem si koupil různý druhy amerických sladkostí. Všechny je teď budu před kamerou jíst a vy se na to budete dívat. Napište mi do komentářů, jak se vám to líbilo!“

Ze všeho nejvíc mě baví video recenze na knihy. „Chtěla bych vám doporučit tuhle knížku, protože mě vážně oslovila. Jmenuje se Purpurová lilie a čte se fakt úplně sama, doporučila mi ji kamarádka, určitě si ji přečtěte!“ Kde jsou nějaký argumenty? Jakej má autor styl psaní? Co charaktery hrdinů? Z jaký je to doby? Proč bych měla číst zrovna tohle?

Je to takovej boom, že jsem přemýšlela, jestli bychom na rohlíku taky neměly s Kynutou něco točit. Jenže blbý: obě nesnášíme svoje ksichty i svůj hlas. Musely bychom si koupit pořádnej foťák, nebo kameru, pak taky světla, naučit se s programem na úpravu videí, navíc bychom musely vybočit z průměrnosti… a na to jsou naše schopnosti přeci jen omezený. Takže jsou ti zmetci pořád schopnější než my.