V obchodech se objevily svítící srnky, hračkářstvím pobíhají nervózní rodiče, televizní obrazovku zase brázdí červenej kamion a začaly řeči o důkladném úklidu. To může znamenat jen jedno: Vánoce jsou tady. Nesnášenlivost pošty stoupne na nejvyšší příčky za celý rok, e-shopy spadnou pod náporem nákupčích a tiskárny se zadrhnou kvůli produkci slevových letáků a tipů na vánoční dárky.

Milí zákazníci, dlabu na vás

Sílu vánočního ducha lze pocítit zvláště v obchodních odvětvích. Přesčasy jsou v tomto období asi na denním pořádku, přesto mě odzbrojila kamarádka, která pracuje v jedné agentuře pro nákup. Tato agentura má dceřinou společnost, která se už nějaký čas potápí (shodou okolností jde o firmu, která mi pračku doručovala tak dlouho, až jsem si pro ni radši zajela do jejich skladu), takže není překvapením, že jí na skladě leží přes pět tisíc balíků, které svého majitele uvidí asi až na příští Vánoce.

„Každý z firmy, kdo má řidičák a auto, musí o víkendu rozvážet jejich zásilky,“ oznámila mi. „Za vlastní benzín, bez příplatku. A kdo řidičák nemá, musí o víkendu chodit pomáhat na sklad.“

„Cože?!“ pohoršila jsem se. „Jako úplně všichni? I vy z obchodu? No to si děláš srandu!“ zuřila jsem. „Proč byste měli zalepovat jejich chyby? Když jsou blbý, ať to nedělaj! Ať to položej, beztak jdou ke dnu už rok a vaše pomoc je nezachrání, ty balíky stejně nikdo nerozveze!“ Nešlo mi zkrátka na mozek, že taková velká firma není schopná najmout za pár šupů brigádníky, kteří by si před svátky jistě rádi přivydělali. Přišlo mi nehorázné chtít po někom z jiného oddělení, a navíc z jiné společnosti, aby šel o víkendu makat do skladu a lepil průsery, které vůbec nezavinil. Samozřejmě bez příplatku, protože jakékoliv nadbytečné finance jdou do rozpočtu krachující společnosti. Zkrátka jsem se veřejně pohoršila, politovala svou kamarádku a v duchu si říkala, že to by si tak někdo mohl zkusit u nás.

Jenže pak přišel. Ten. Mail. Od. Pana. Generálního.

„Milí zaměstnanci,

náš sklad praská ve švech a bohužel nemá dostatek pracovníků, jež by pokryli náročný předvánoční provoz. Kecy kecy, vysvětlující kecy, chlácholící kecy, apeluji na vás, ale je to zcela čistě dobrovolné, kecy kecy kecy, nechceme přece zklamat naše zákazníky, kteří úpěnlivě čekají na balíček, kecy, do skladu zajistíme odvoz tam i zpět, takže děkuji a já sám půjdu příkladem, uvidíme se mezi regály!“

Ne že bych neměla pochopení pro rozjitřená dětská očička u vánočního stromku. Ale přiznám se: s počtem mých aktuálních přesčasů mi jsou vánoční radovánky a očekávání druhých u prdele. Chci volno! Směním ho klidně za starý hokejový kartičky s Jágrem nebo mým favoritem Andy Moogem, ale chci ho. Ostatní mi můžou políbit zadek. Nesnáším všechny, kdo si od nás kdy něco objednali. Doufám, že se tím zahltíte.

Tak šťastné a rohlíkovsky cynické!