Emhádé: „Mamíííí, já chcíííí hranolky! Kup mi hranolkýýý, hranolkýýý, hranolkýýýý,“ skanduje kňouravý děcko. „Nebudeme kupovat hranolky, Lukášku.“ „Hranolky! Hranolky! Já. Chci. Hranolkýýýýýýý…“ Matka (podbízivým tónem): „A nechceš si radši procvičit násobilku šesti?“ Zajímavý protinávrh. Který dítě by upřednostnilo násobilku před hranolkama? Forrest Gump? Možná ani ten ne.

„Jé, čau. Dlouho jsem tě neviděl. Jak se máš? Vypadáš nějak smutně…“ „Ále ne. Fakt jen vypadám. Prostě stárnu, no. Gravitace působí, vobličej i zbytek těla mi nezadržitelně klesaj k zemi, abych nezapomněla, kde jednou skončím. Kde všichni skončíme. Však víš, prach jsi a v prach se obrátíš…“ „Aha. No. Hele, já už musim….“ Možná bych příště, až […]

Natřískaný bus MHD. Lidi se dusí, protože prostřední sedadla obsadili ale echt smradlaví bezďáci. Znenáhla k alkoholově-nemytým výparům přidají i sborový zpěv. Spustí: Za co, Pane Bože, za co trestáš tento prostý lid… Jsou sice bez domova, ale zjevně ne bez humoru.

Ten moment, kdy s váma jede ve výtahu kolegyně, která jde místo oběda běhat, zatímco vy přemýšlíte, jestli si dát smažák, nebo sýrový špíz s hranolkama.

Přistoupil ke mně ve výtahu. Pivní mozol, nikotinový chrup. Náš vrátný. Čumí na mě vždycky od přepážky u vchodu jako sedm hladových na rohlík s máslem, ale takhle zblízka jsem ještě neměla tu čest. Upřeně vejrám do podlahy, on upřeně vejrá na mě. Jede jen z prvního patra do přízemí (ne, to není překlep). Dvě sekundy pekla. […]