Byli chlapi ve věku 50+ vždycky takový obšourníci? Řečnická otázka, po který hodím všechny naprosto neseriózně do jednoho pytle.

Já jen, že ve mně vzorky z této předgerontí kategorie, na který natrefuju, budí dojem, že čím míň pravděpodobnosti, že se useberou k reálnému činu, tím víc dvojsmyslných slov. A jsou při tom jako kombajn – berou všechno, slintaj stejně nad svěží křepelindou, jako nad fortelnou čtyřicátnicí.

Asi bych se do téhle generalizace nepouštěla, kdyby se v mém okolí nesešlo najednou několik takových samců u konce s dechem. Někteří z nich dokonce svou demonstraci zbytkového testosteronu pletou do pracovních věcí, což je extra podivný. Představme si je.

S panem Š. jsme se tváří v tvář potkali jen jednou, a žlutou růži, seznamovací gesto à la Oldřich Nový, naprosto přebyl první dojem. Jak bych jeho vizáž jen popsala… trochu připomíná koníčky z Letné. Zatímco v pracovních mailech nepřekročí naše konverzace šablonu „vážená paní“ – „se srdečnými pozdravy“, v textech, které píše pro jeden portál o filmech, SE ROCHNÍ V KAŽDÉ VILNOSTI. Ukázka následuje:

Dvě ženy, opojené svojí vášní a hypnoticky zaklíněné do sebe, prožívající své stejně osvobozující jako bolestné orgasmy, prostoupené vůní čerstvých mydlinek, v nichž poslušná služka ručně přepírá kalhotky své dominantní paní, aby pak byla touto v koupelně (která je ideálním místem pro pissing) potrestána za to, že tak zase neučinila správně.

Pan B. na to jde tak nějak intelektuálněji. Mezi pracovními zprávami typu „posílám vám toto, děkuju“ jednoho dne přišla příloha s jeho vlastním textem. Do šuplíku si píše životopis. V předmětu stálo „mohlo by vás to zajímat“, inu, rozklikla jsem. A přečetla si několikastránkovou EGO HOŇKU O ŽENÁCH, které s ním spaly, spí nebo spát chtějí. Prokládáno citáty z řeckých filozofů. Asi že zmínka o Sokratovi vedle slova „šukat“ (ne, nebylo to polsky) to celé povyšuje na umění, nebo co. „Napište mi svůj názor,“ uvedl v závěru. Zatím mlčím. I když pokušení poslat odkaz na tenhle rohlíkový příspěvek je lákavé.

No a do slizké třetice je tu pan J. Osmdesátiletý (!) rodinný známý, který má ZPLUNDROVÁNÍ MÉHO ODKVÉTAJÍCÍHO DÍVČÍHO PELU na seznamu věcí, co musí udělat, než zemře, což je v jeho případě poměrně aktuální nemilá komplikace. Ani lehká mrtvice mu nezabránila v uslintaných pokusech, z nichž se pro změnu o mě pokouší infarkt. Přepis typického telefonátu mluví za vše:

Pan J.:  Ahoj Haničko (nic tak nenavodí důvěrnou atmosféru jako zdrobnělina vašeho jména, zvlášť když jste ve věku, kdy vám cizí lidí říkají „mladá paní“. Jo, nejmenuju se Hanička, pro pořádek)

Kynutá:  Dobrý den.

Pan J.: Neruším tě? Nemáš tam nějakého milence?

K: Ne.

Pan J: Takže jsi sama?

K: Jo.

Pan J: Tak to je škoda, že nemůžu přijet, já už bych věděl, jak tě zabavit.

K: Hm (potlačuje dávivý reflex)

Pan J: A nejdeš na víkend k rodičům? Svezl bych tě… autem. Hohoho.

K: Nejedu (v duchu: von smí ještě řídit?)

Pan J: Udělala bys radost starýmu dědkovi. Tak jsem se těšil na to, že ti budu celou cestu moct šahat na kolínko.

K: (tiše zvrací)

A co já na to všechno? Já na to tohle: