Textový přepis epizody. 

Poslechnout si ji můžete na Anchor.fm/namazsirohlik nebo na Spotify, Apple Podcasts, Audiolibrix a dalších platformách. Sledujte nás také na instagramu.

 

Shrnutí epizody:

Může být člověk úspěšnej, i když je chudej? Je to jednoduchý, stačí si říct o zvýšení platu a zbavit se dluhů. Když to nepomůže, naučíme vás péct lasagne v myčce a čistit si zuby vlasem. Díl pro všechny, kteří chtějí být milionářem, i ty, kteří si koupili kuchařku Ládi Hrušky. Já se domnívám. Jo, a víte, co si přát, když chytíte v Ústí zlatou rybku? O finančním (ne)úspěchu se baví Kynutá (K) a Těsto (T). 

Nepřišla výplata

T: Hned na úvod bych ráda řekla, že to, co se dneska stalo v Albertu, zůstane mezi námi ještě dlouho. Byla to krásná ukázka toho, jak jsem chtěla být štědrá, ale vymstilo se mi to.

K: Železná opona nedorozumění.

T: Velkorysé jsem tě chtěla pozvat na nákup, chtěla jsem to za tebe zaplatit, ačkoli ses nabízela, snažila ses říkat: Ne, já to zaplatím. A já: Ježiš, prosím tě, ne, já to zaplatím!

K: Až jsi začala být taková podrážděná, že hraju tadyty hry, a začala jsem bát, že řekneš: Tak si to zaplať! No a když to najednou…

T: Když tu najednou u samoobslužné kasy, což je taky kapitola sama o sobě, jsem si vzpomněla, že mi ještě nepřišla výplata, takže mám na účtě přesně 56 korun. Ale vypadalo to samozřejmě, že jsem to strašně navlékla a vypadala jsem jako ten největší podrazák, který se tě snaží utáhnout na vařené nudli.

K:  Hele, na tu by možná těch 56 Kč stačilo. Na tu jo.

T: Tématem dnešního dílu je tedy finanční gramotnost a zkrátka finance. Jak vidíš, ode mě se se v tomto směru nedá očekávat příliš.

K: Ani ode mě ne. Napadl mě takový vtip tady v té souvislosti, který jsem si právě teď vymyslela. Jaký je rozdíl mezi s strýčkem Skrblíkem a mnou?

T: Doufám, že ne ten, že strýček Skrblík nosí oblečený jenom vršek, a ne spodek.

K: Kdežto já to mám obráceně? Prostě napadlo mě, je to trapný, že zatímco strýček Skrblík měl na začátku jeden dolar, a teď má spoustu dolarů, že v nich může plavat, tak já mám pořád jenom jeden dolar. Naštěstí pro mě i pro tebe mám řešení, jak to udělat, aby se ta trapná situace s tím, že máš jen 56 Kč na účtě, nemusela opakovat. 

T: A já jít do vězení.

K: Samozřejmě varianta, jak zbohatnout a pak jít do vězení, to je taky cesta. Pak je cesta, která se tváří jako úspěšná, ale vzhledem k tomu, že vyžaduje nějaké odhodlání, tak může vést také v našem případě k neúspěchu.

T: Jenom bych ráda řekla, že jsem ale kupovala kafe, který stále dohromady 100 korun. A kupovala jsem ho za hotový.. A ještě bych mohla říct taky tu historku, jak si nosíš svůj hrníček z domova na kávičku.

K: To je kvůli životním prostředí.

T: To je v pořádku samozřejmě. Akorát všichni by čekali, že vezmeš nějaký termohrníček, a ne že vezmeš normální porcelánový hrnek.

K: Vzpomněla jsem si na svou spolužačku, která když se přestěhovala po střední škole do Prahy, že tu udělá díru do světa, tak bydlela s kamarádkama v šíleném vybydlené baráku vedle  nějakého vrakoviště. Vždycky večer chodily do čtyřky pro pivo, a protože neměly doma žádné nádobí, tak si ho nechávaly nalévat do papiňáku. Buď ráda, že chodím s porcelánovým hrníčkem.

10 rad, jak navýšit své finance

T: Zpátky k věci. Řekni mi teda, jak zbohatnout, jak jsi jako neúspěšný průměrný člověk mám namnožit finance. Přijde mi, že úspěch se dává do roviny právě s finanční hojností. Asi nemůžeš být úspěšný, když jsi chudý. Řekni mi teda, co mám dělat, abych se ze své  chudoby vymanila.

Utrácejte méně než vyděláváte

K: Není tady možnost, která mě napadá jako první: dobře se vdej. Ale našla jsem pár jiných pravidel. První rada zní: utrácejte méně než vyděláte.

T: To mám ale hned zásadní problém. Co když vydělávám takovou nuznou částku, že kdybych měla splnit tohle pravidlo, tak si koupím akorát rohlík a máslo a tím to končí.

K: Právě sis odpověděla. Dobře, vyřešeno, dál!

Mějte jasné povědomí, kam vaše peníze putují

T: Mějte jasné povědomí, kam vaše peníze putují. Tomu moc nerozumím. Jako že když posíláš prachy někam na Kajmany, máš vědět, jestli to jde na útulek, nebo nějakému Rothschildovi na účet?

K: Lepší by bylo, kdyby tenhle problém mě Rotshild, jestli to jde na Kajmany, nebo tobě na účet. Ale oni to myslí tak, že lidé spoustu věcí platí, ani neví, kolik utratili za kafe třeba.

T: Jinými slovy: že máš mít přehled o svých výdajích.

Vyhněte se impulzivnímu nakupování

K: A s tím souvisí bod číslo 3: vyhněte se impulzivnímu nakupování. Trpíš něčím takovýmhle?

T: Jo, ve vlnách.

K: Ve vlnách? Jako že jsi zatížená na vlněné zboží?

T: Že prostě mám období, kdy vůbec nenakupuji, třeba tři čtvrtě roku, a pak mám dva měsíce, kdy se mi líbí leccos, tak si to koupím, ale není to tak, že bych to nepotřebovala. 

Hledejte nejvýhodnější cenu

T: S mojí nakupovací horečkou souvisí bod číslo 4, že máš hledat nejvýhodnější cenu. Tomu se každý vysměje, protože Češi nedělejí nic jiného, než že hledají nejvýhodnější cenu.

K: Jestli můžu zase historku ze svého života. Připadám si tady jako Miroslav Donutil. Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci, odpovím. Mě se nikdo na nic neptal, přesto vám to řeknu. Onehdá jsem byla u zubaře. Čekala jsem v čekárně, která je společná ještě s očařem, a já jsem tam byla sama. Což mě trošku překvapilo. A pak vykoukla sestřička z očního a říká: kde všichni jsou? Vždyť normálně je tady úplně plno. A má pravdu, většinou tam sedí důchodci, kteří jdou na měření nějakého šedého zákalu nebo co. Pak se plácla do čela: jo, on je čtvrtek, to mají v Kauflandu slevy, to oni přijdou až tak na devátou. A ty třeba sleduješ akční letáky?

T: Ne, ale troufám si tvrdit, že od té doby, Co Jiřina Bohdalová kroužkovala Leoši Marešovi v Bille nebo Penny letáku, tak už kroužkují i mladí.

K: Je pravda, že můj bratr, který má sklony ke skrblíkovství, byl schopný jednu dobu obejít třeba tři supermarkety, aby si koupil to nejlevnější mléko na snídani. Vůbec mu nebylo líto těch kroků, ale bylo mu to těch peněz. 

Vytvořte si záchranný fond

K: Pojďme z této smutné kapitoly dál.  Bod číslo 5 vůbec nechápu, Spíš mi to zní jako konto Míša. Vytvořte si záchranný fond. Myslí pro sebe, nebo pro jiné?

Šetřete na důchod

T: Asi obojí, jakože spoření. Asi se jim vyhýbá bod číslo 6, kde říkají, že si máš šetřit na důchod už není.

K: Tak mi žádný důvod mít nebudeme, takže nám to může být celkem jedno. My umřem na pracovišti. My padnem obličejem rovnou na soustruh. 

Šetřete peníze, kdykoliv to jde 

K: Bod číslo 7: šetřete peníze, kdykoliv to jde. 

T: To je rada jako „buď úspěšný“ nebo „Nebuď ve stresu“.

Zbavte se dluhů

T:  A další taková rada tohohle typu: zbavte se dluhů. Ok, prohlašuji tady veřejně, že se zbavuji svých dluhů. A tím pádem, když teď nebudu platit hypotéku, tak už na mě nikdo nepřijde.

Řekněte si o zvýšení platu

K: Když už se zbavila dluhů, tak bys mohla přejít k dalšímu bodu, a to je: zvyšte svůj příjem. Tipneš si, co by mohl být jeden z nejlepších způsobů? Radí, že to je požádat o zvýšení platu. A to víš proč? Protože v případě úspěchu, tedy že ti přidají, budete dostávat víc peněz za stejné množství práce.

T: Fakt to znamená navýšení příjmu? To já jsem vůbec nevěděla tohle.

K: Další variantou může být pracovat přesčas, pokud to váš zaměstnavatel  Umožňuje.

T: Tak on to umožňuje vždycky. Otázka je, jestli to zaplatí. 

Sežeňte si pomoc, pokud ji potřebujete

T: Myslím že to můžeme zakončit radou: sežeňte si pomoc, pokud ji potřebujete.

K: Já myslela, že poslední bod bude: prodejte svou ledvinu.

T: Prostě říkají, že když cítíš, že je toho na tebe moc a že potřebuješ pomoc nebo radu, měl bys uvážit, že si někoho najdeš.

K: Takže tys u té samoobslužné pokladny neudělala nic jiného, než žes splnila tenhle bod. Prostě sis řekla o pomoc. Řekla jsi: zaplatíš to?

T: znamená to, že zbohatneme?

K: znamená to, že zbohatneš ty, protože já jsem tím určitě porušila pravidlo „Hlídejte své výdaje“.

Láďa Hruška a zlatá rybka

T: Nyní by jsme mohli přejít od teorie k praxi. Češi jsou národ šetřílků, ať si říkaj, co chtějí. A kdo je Guru šetření? Láďa Hruška. Myslím, že bychom neměli zapomínat na jeho přínos. Když vyšla jeho první kuchařka, tak si ji koupilo přes 300 tisíc lidí. Ráda bych jenom připomněla ten legendární recept nadívaných kuřecích kůžiček.  Ještě se v té reportáži chlubí, že je to nízkorozpočtové jídlo a že nakoupil u řezníka kilo kůží asi za  25 korun. Ne,  rozpočet celého jídlo je 25 Kč, ale osm kusů kuřecích kůží stálo 2 koruny. Rey Koranteng, jeho kolega, když Láďa dělal ještě na Nově, přiznal že se po téhle pochoutce půlce kolegů udělalo mírně špatně. Láďa Hruška řekl, že Rey je starý žertéř.

K: Můj příspěvek oproti kůžičkám Ládi Hrušky úplně bledne. Snaha šetřit tady byla prostě vždycky. A když jsem si připravovala tohle téma, tak jsem si vzpomněla na jednu slavnou  aktualitu z roku 1989. Tu reportáž uvádí Jan Stuchlík, cože je reportér, který, mám pocit, v televizi pořád funguje, možná dokonce na stejném místě, což je odstrašující. V reportáži představuje Stuchlík jakéhosi 30letého Dalibora Černého, kterému vadí, že se autobusové lístky válejí po zemi. Je to nějaký kluk z Ústí. Přichází s přelomovou variantou, jak ušetřit na papírovém odpadu. Že kdyby ty jízdenky byly tištěný z obou stran, tak by si je lidi mohli označovat dvakrát. Na té reportáži ještě víc než tenhle zlepšovák se mi líbí, že ten klučina na spoustu otázek odpovídá: já se domnívám. 

T: Já se domnívám, že  co…?

K: Že nic. Jen „já se domnívám“.

T: Spíš si představ, jakou nouzi nebo okurku  museli mít, že ti editor řekne: Hele, Jardo Stuchlíku,  máme tady Dalibora, kterého fakt štve, že lidi odhazuji papírky a on to pak sbírá, co kdybys s ním natočil reportáž? Anebo to mohlo být tak, že Stuchlík prostě odhodil lístek od trolejbusu na zem, a chytil ho tenhle týpek a řekl: Zavolám policajty. A Stuchlík řekl: Ne, já o vás natočím reportáž. 

K: Připomíná mi to pohádku O zlaté rybce. Pustím tě, ale musíš mi splnit přání. Chci mít reportáž v televizi!

Extrémní držgrešle aneb Jak ušetřit

K: Jenom, abychom to uvedli na pravou míru. Nejde o tom, abychom si dělali legraci z lidí, kteří nemají peníze a kteří opravdu je potřebuji a snaží se ušetřit. My komentujeme spíš lidi, kteří nemusí počítat každou korunu na kuřecí kůžičky, ale přijde jim to jako skvělý nápad. Jako že tím zvítězili nad systémem.

T: Anebo nad sebou. Už je to choroba, když se extrémně šetří. Tím se dostávám ke skvělé reality show, kterou sleduju v poslední době. Jmenuje se to Extrémní držgrešle. Velice mě překvapilo, kolik způsobů na to, jak ušetřit, člověk vynalezl. Třeba jedna paní si koupila ve Starbucksu jedno latté, a možná by sis mohla říct, jak si ho mohla koupit. Ale ona si ho schovává a každý den z něj usrkává a potom si ho ohřívá v tom kelímku v mikrovlnce. Má rtěnku a vždycky si to označkuje, udělá otisk jako takový razítka. Aby věděla. Nebo má žvýkačku  v pořadníku na léky, a vždycky ví, že si může vzít novou až ve středu. Zažvejká v pondělí, pak ji vrátí do krabičky na úterý, zase si ji v úterý vezme a takhle to pokračuje, než si bude moct vzít novou. Moje největší favoritka byla paní, která se rozhodla, že upeče lasagne v myčce. Spolu s tím nádobím. Aby nemusela pouštět dva spotřebiče. Takže ty lasagne obalila alobalem, aby do nich nepronikla voda, jenže překvapivě se tam ta voda dostala. A tahle maminka hlídá taky pořadník na sprchu. To samé v lednici. Má nad lednici časovač, a všichni členové domácnosti mají povolení otevřít lednici jenom jednou denně a mají 20 vteřin na to, aby si odnesli všechno, co potřebuji.

K: To může být super soutěž. To je taková pevnost Boyard, kterou máš doma. Já si to možná zkusím.

T: A mimochodem tam najdeš i skvělé tipy na Vánoce. Protože jedna ta holka postupně během roku kradla své rodině věci. Oni je pak hledali a nemohli najít a dostali až zpátky pod stromeček. A ona: No to jsou ty brýle, které už tři čtvrtě roku hledáš, no nejsi šťastná, že je máš zase zpátky? A nešlo jen o ženy, ale i o chlapíka, který se sprchoval jenom jednou za týden a rovnou oblečený. Protože to oblečení pere zároveň s tím. A tu vodu chytá do kbelíku, kterým spláchne záchod. Ale jenom jednou týdně!

K: Doufám že na tom záchodě si oblečení už sundává. Aspoň na Skrblíka. Co je tvůj top tady z těch extrémních držgrešlí?

T: Asi bych si vybrala, že místo dentální nitě používáš vlas. A ještě lepší je, když sesbírá žmolky z oblečení v sušičce A pak s tím čistí obličej a používá to třeba jako houbičku na make-up.

K: A co používá místo make-upu?

T: Sádlo. Tam byla třeba jedna kadeřnice, která všechny vlasy svých klientů šetří a vycpává jima gauč. Když je polštář už trošku zvadlejší, nebo je používá do kytek.

T: A četla někdy něco o druhý světový válce? To je fakt nechutný.

K: A když měla uspořádat holčičí rozlučku se svobodou, kam se holky přišly nechat zkrášlit, tak ona říkala, že přece nebude utrácet peníze za běžné krémy na ruce a podobně, a jela normálně na farmu, kde skoupila asi kilo sádla a taky kočičí písek. Ten písek jim matlala na ksicht jako peeling a to sádlo sloužilo promaštění po manikúře.

K: Víš, co mi to trošku připomíná? Ten příběh Jak šla tvá máma na pedikúru. Nohy jí tenkrát máčeli v Savu, ne? 

Přečtěte si: Pedikyur v russkom stile  

Motivační citát

K: Chtěla jsem na závěr všechny ujistit, že tyhle věci, kdy se snažíte šetřit, i když nemusíte, se týkají všech. Občas se to tak nějak stane. U nás v rodině například se traduje jedna hláška, která vznikla, když jsme vytěžili naše bramborové políčko a ten nuzný výnos třídili na špatný a dobrý. A pak máš, jako ve všem životě, třeba bramborou u které si nejsi jistá, jestli je dobrá, nebo špatná. Je malinko otlučená, možná by ještě mohla projít, možná ne. Ségra zvedla jednu takovou bramboru a zeptala se, jestli tenhle brambor patří na hromádku těch, které se upotřebí, nebo těch nepotřebných brambor. A táta jí odpověděl, že ji má hodit k bramborám, které my sníme, pro naši rodinu. Zdůvodnil to větou: Prosím tě, pro nás dobrý!

T: A to je vlastně podstata celého našeho dílu. Na nás dobrý. A vám to musí stačit. 

V příspěvku byly použity informace z článku na webu Ziba.cz