Dneska když chce jít člověk do divadla, nestačí vybírat lístky jen podle toho, jestli usápne vhodný místo, ze kterýho mu nebude výhled zakrývat nějaký eiffel, nebo jestli na jevišti zase neobjeví nahý chlap (viz Naháči na prknech. Pražské divadlo sponzorují nudisti) – přičemž pokud nastane druhá možnost, ještě by ji rád vyměnil za první. Musí dávat taky bacha, aby se neocitl na představení pro nezadaný (ano, fakt). Nebo hůř. Na dámské jízdě.

Že se děje něco podezřelýho, vás může napadnout, už když vám u vchodu vtisknou do dlaně lístek na tombolu. V hledišti pak vidíte grupy načančaných kamarádek, který se dělají selfie s plyšovými sedadly, a oba záchody jsou vyhrazený pro dámy (přestože pisoáry stejně moc nevyužijete, pokud nejste akrobatky z Cirque du Soleil). A po představení se na jevišti objeví herec, aby vás za všeobecnýho hihňání přivítal na dámský jízdě a pozval na módní přehlídku ve foyer.

Tam už si při loktaření k únikovýmu východu povšimnete příprav na holčičí mejdan. Rozložený kosmetický kufříky, aby – jak jsem si pak přečetla na stránkách divadla – „vám vizážistky z Mary Kay mohly představit nové trendy v líčení“, úhledně srolované růžové ručníčky, protože „kosmetičky budou provádět jedinečnou masáž ruček, rozdávat vzorečky kosmetiky a poskytovat konzultace v péči o pleť“.  A v šatně pak čeká vrcholný číslo – cedule oznamující, že se můžete objednat u kartářky Aničky.

Nic proti make-upu, masážím ani věštění z koule. Zaráží mě jiná věc. Vlastně dvě. Zaprvé: Že představení bývají prošpikovaný odkazy na sponzory (v tomhle třeba zazněla replika „Ještě si dám Red Bull“), na to bych si i zvykla. Je to holt jako televizní nebo internetová reklama, akorát si nemůžete zapnout Adblock nebo odskočit do ledničky. Zajímalo by mě ale, jestli „dámská jízda“ je nápad nějakýho tvořivýho markeťáka, nebo šaškování z nouze, aby divadlo získalo potřebný prachy. Oba případy jsou dost smutný. Vzbuzuje to ve mně podobně trapnou lítost, jako když mi urvaná pošťačka za přepážkou nabízí losy a pojištění.

Zadruhé: Budiž, dejme tomu, že přijímám fakt, že to tak holt prostě je. Proč je ale program dámský jízdy a jeho popis pojatý jako slet ve slepičárně? (Připouštím, že mám s ženskými hejny obecně problém). Cituju opět ze stránek divadla, které o svých scénách píše: „Zprostředkovávají kontakt s kvalitním činoherním divadlem a komunitou podobně smýšlejících lidí. Tím významně přispívají ke zlepšování kvality života městské komunity.“

Já vám nějak nevím. Masáž ruček? Vzorečky kosmetiky? Neumím si představit, že by někdo v „komunitě podobně smýšlejících lidí“ šišlal takhle dementně cukrkandlově.  O náplni večera ani nemluvě, ten snad patří někam do obchoďáku. I když vlastně, módní přehlídku chodí herečky z onoho souboru, tak to potom aha, pardon, tím asi bude zastoupena ta „kvalitní činohra“.

Už chybělo jen, aby ze sebe striptér strhnul oponu. Takže i na toho nahýho chlapa by nakonec došlo.

Pokud byste se „dámské jízdě“ chtěli – nebo naopak nechtěli – vyhnout, tak ji pořádají Městská divadla pražská.  Jo, ta scéna, kde působili Alfréd Radok, Miroslav Macháček nebo Jan Werich. Ještě že neznali kartářku Aničku, takže se nedozvěděli, co tenhle teátr čeká za tyjátr…