Firemní vánoční dárky mívají různě obludnou podobu. Někdy fakt zlatý kolekce! Ale holt bejvávalo.

Pobavilo mě, že u Těsta třeba letos (vlastně loni) na Vánoce fasovali proviantní balíček se salámem a džemem, jako kdyby měli jet na východní frontu. My dostávali fusekle. Fortelný. Štrikovaný.

Rozebíraly se krapet nadivoko. Jistý nejmenovaný vedoucí si pod stolem sekretářky všimnul ukrytého plastikového saku narvaného vlňáky a zřejmě pod vlivem adventní štědrosti jánošíkovsky zvolal:

„Ponožky! Lidi, kdo nemáte, pojďte si vzít ponožky!“

Tak si lid bral. Pro sebe. Pro babičku. Pro psa. A ještě jednou pro sebe. Když je něco grátis, co by se malý český člověk upejpal, že jo.

V lednu přišel následující mail. Od chuděry sekretářky:

Předmět: Ponožky

Je mi trapné psát tento e-mail. Nicméně je to nutné. Ponožky, které byly jako dárek k Vánocům, jsou pouze pro interní zaměstnance, a to všech oddělení. Bohužel kromě vašeho nikdo ponožky nyní nemá. Netušila jsem, že když je tu nechám, že budou bez mého vědomí rozebrány.

Prosím ty, co si vzali ponožky neprávem nebo si jich vzali více, ať je vrátí.

Co myslíte, vrátil je někdo? Přesně tak.

Forman by u nás zfleku mohl natočit pokračování Hoří, má panenko. Však víte:

My teďkon zhasneme, bude tma, a v této nastalé tmě ten, kdo to zcizil, to tam odnese…