Libuš?

Slyšíme se?

No. Haha. Tak si představ, že sem na tý dovolený zhubla štyry kila.

Ráda bych, no. Ale jako víš co, vono je to individuelní. Hele, moje sestřenice třeba, jo, ta v mládí vážila víc než já a přitom byla tintítko, měla prostě těžkou kostru. A já mam lehký kosti.

Jo, to je taky možný, že zadržuju vodu…

 

Nepotřebuju televizi. Nepotřebuju rádio. Mám sousedy. A jako by mě už dost netýral můj soused zabiják (seznamte se zde) seshora, přidala se i sousedka zezdola.

Nejmíň padesátnice Věra si oblíbila telefonovat vyložená na parapetu. Asi půl metru pod mým oknem, takže slyším každý (opravdu každý) slovo a jsem jen takovýhle kousek od toho, abych si uši zalila voskem… I když k líbeznému vábení Sirén se Věřino vykecávání rozhodně přirovnat nedá.

Kdyby vás to zajímalo, teď je u Věry na návštěvě Jitka. Krafají už přes dvě hodiny. Jitka má problémy se zeťákem („kretén“), z kterýho se po pivu stává agresivní hovado, Věra nějak nerozumí tomu dopisu od pojišťovny, chápe Jitka, co to píšou?

Vybavujete si tu scénu z Mechanickýho pomeranče, jak Alexovi zafixovali oční víčka, aby mu mohli nepřetržitě promítat filmy? Přesně takhle si připadám. Akorát že mi tu jede lokální verze stupidního seriálu Ulice…

A vůbec se to nedá vypnout!