Když zapomenete na něčí narozeniny, svátek, svatbu, pohřeb atd., žádná výmluva není málo trapná. Já zapomněla na Těsto. Popel na hlavu v objemu vesuvské erupce mi ještě přisypává fakt, že jsem na Rohlíku nedávno lamentovala kvůli tomu, jak mi lidi, od kterých bych to vážně nečekala, nepopřáli k narozeninám. A tu máš čerte kropáč – najednou jsem jedna z nich. Ta nepřející.

Dost sebemrskačství, teď k té výmluvě.

Tak zaprvé: nejsem na Facebooku (ano, společensky mě to znemožňuje prakticky stejně, jako kdybych měla na základce brejle, rovnátka a uhry)

Zadruhé: myslím si, že oslavou je vlastně každý den, ehm (takže mi mozek vymyli jehovisti, biomatky nebo neohippie hnutí)

Zatřetí: musela jsem zasít len, pak ho namočit a upříst (omlouvám se Krtečkovi a všem z textilního průmyslu za postup), abych mohla ušít následující prezent, který vůbec nikdo nepochopí. Až na Těsto. Teda doufám.