Když chce důchodce bít, hůl si vždycky najde

Psala jsem tu nedávno o své obavě ze (zasloužené) odplaty za nactiutrhání proti důchodcům. Myslela jsem, že boží mlýny spustí až v mém gerontověku, ale to jsem se tuze spletla. Roztočily se dřív. Mnohem dřív. Vlastně hned. A začalo to…

Jauvajs!

… a začalo to tělesným trestem.

Tedy něčím, co člověka na takovém místě, jako jsou schody do metra, překvapí. Zvlášť když si po nich, jako by nic, sestupuje jako bilionkrát předtím, a najednou…

Au!

Něco ho přetáhne přes záda.

Au! Co to sak… Au!

A znova.

Otočí se a hledí do hlavně francouzské hole, kterou třímá stařenka na pohled neškodná. Vlastně kdyby si švestkovou ondulaci převázala šátkem, mohla by zfleku přijet na Bělidlo. Ovšem tahle babka nevypadala, že by mě chtěla vzít k paní kněžně na svačinu, spíš že mě chce srazit ze schodů. (Jako jasně, co je to proti útokům sekerou nebo náklaďákem, ale stejně)

„Co blbnete?“ Zmohla jsem se na skutečně duchaplnou reakci.

„To máš za to!“ Bába na to.

„Ty káčo! Když jdu, tak nechoď vedle mě, mohla bych spadnout!“

????? Tak moment. To mně hrozilo, že si zlámu vaz.

„Přeskočilo vám?“ ptám se naprosto dezorientovaná. O čemž svědčí i fakt, že té teroristce vytrvale vykám. Inu, slušné vychování ze mě prostě nevymlátíte.

„Krávo!“

Zaplula jsem radši rychle do vagonu. Lid se začal srocovat. A proti francouzské holi nemám šanci. Co jsem měla vytasit? Podpatek?

Ale řeknu vám:

To máme důchodce!

Doma řezali je málo, jak se zdálo.

Kam to vede, se ptám.

 

(Těsto by mohla znát odpověď. Protože: „Jsem důchodce. Předplatné E15 se blíží…“)

mladez

One thought on “Když chce důchodce bít, hůl si vždycky najde

  1. A tady je vidět nevýhoda bot na klínku. Tím jí oko nevypíchneš.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *