Zasněžený Hradčana jsou nejčastějším selfíčkem japonskýho turisty, děcka jezdí na pekáčích, labutě zamrzají v ledu a senioři si lámou krčky na náledí, ale my jdeme proti předpovědím čéháemú a zařazujeme do zimy vzpomínku na léto. Mohl by to být název zmrzlinového poháru, ale není. Je to další díl Konceptuální strouhanky!

Jak to bylo doopravdy: Před Moravskou galerií stála jakási žena pod stromem tak (ne)šťastně, že zdálky vypadala, jakoby místo hlavy měla košaté listoví. Kamarádka, s níž jsem se onehdá v babím létě do Brna vypravila, shodou okolností vyhrála na výstavě katalog Maxima Velčovského. Podobnost čistě náhodná?

Co by řekl konceptuální teoretik: Autorka instalace samu sebe skryla prostřednictvím vypointovaného konceptu do zdánlivě obyčejné momentky. Lidé si na náměstíčku užívají poslední slunečné dny, popíjejí kávu, vyhřívají se na lavičkách, setkávají se s přáteli… Vidíme tuto miniaturní výseč z jejich života, a teprve happeningový zásah umělkyně nás upozorňuje, že tento moment není osamoceným bodem, ale jen chvilkovým ustrnutím v kontinuitě každodenního plynutí, ba koloběhu přírody, které naše časové vymezení přesahuje. A když si to člověk uvědomí, musí z toho mít zákonitě takříkajíc hlavu v pejru!

Co jsme už nastrouhali? Podívejte se na další veledíla z naší Konceptuální strouhanky.