Pro (cizí) dobrotu na (mou) žebrotu

To vás takhle pustí o hodinu dřív z práce. Jenže pak:

 

1) Metro má nehorázný zpoždění (protože výluka)

2) O dvě stanice dál se zasekne v tunelu (takže čumíte čtvrthodiny do zdi a na magora, který netrpělivě mlátí hlavou do dveří. Zevnitř pochopitelně.)

3) A o další stanici dál radši vystoupíte, aby ten magor mohl vystřelit na peron, a když už jste venku, v návalu nepochopitelné lidskosti (jasně, jsem kráva, mám být neandrtálec) dáte přednost pěti lidem s krosnou, matce s dítětem, chlápkovi s kolem a slepci s hůlkou. A pak už jen sledujete z nástupiště, jak metro odjíždí. Je svátek. Takže interval deset minut. Sbohem, domove!

4) No a při tom čekání (stanice hlavní nádraží, tedy útulno) se k vám přikomíhá skorobezďák, nechce peníze (kupodivu), ale prej jestli bych nešla na kafe (který bych pravděpodobně musela zacálovat, takže peníze vlastně chce), to vše ke škodolibé zábavě kolemstojících.

Vím, říkáte si, že vás tahám za fusekli a tu jsem ještě přivázala na vařenou nudli, že tohle se nemůže přece někomu stát jářku během jedný hodiny. Mně může. Mně bohužel může. Znáte první Murphyho zákon, ne?

A marně v sobě křísím jiskru fatalismu, že touhle nasírací sérií mě třeba prozřetelnost chtěla zdržet od něčeho horšího, že by mě třeba jinak přejel náklaďák nebo bych spadla do kanálu nebo šlápla na minu… Protože, tuším a obávám se, to všechno se mi v životě jistě ještě poštěstí. Pochopitelně všechno najednou.

(viz také: Pospolitost dělá z člověka lidskou bytost. Nikoliv v MHD)

2 thoughts on “Pro (cizí) dobrotu na (mou) žebrotu

  1. Skorobezdák je úžasný termín hodící se na většinu pražské populace mám pocit 😀

  2. Ty po D1 asi moc často nejezdíš, co? To by ses jinak nad takové malichernosti dokázala povznést. Navíc, když Tě ještě dobrovolně zvou a kafe…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *