Po měsíci vytáhnu žehlicí prkno. Šmrdlám si to po svým. Okolo mě nenápadně našlapuje Kuba.

Jedno tričko pryč. Druhý tričko pryč.

Kuba se zastaví a kouká mi přes rameno. –„Víš, já jsem si kdysi hrál takovou hru, že jako tam nebyly žádný přehyby…“

-„Hmm, mně je to celkem jedno,“ řeknu.

-„No, ale mě to trošku fyzicky ničí, když tě vidim…“

Tak nevim, jestli ta emancipace nebyla ve finále chyba.