Květiny. Symbol lásky, krásy, pohody a mnohé dalšího. Jak už jsem psala, v době dovolených jde ale práce do kytek. V tomto případě doslova. Konceptuální strouhanka opět hledá umění v těch nejzapadlejších koutech.

Jak to bylo ve skutečnosti: Někoho už ve firmě omrzely kytky, a tak je narval do koše. Přeci jen v kanclech máme jen malé kancelářské košíčky na papír…

Jak by to viděl konceptuální teoretik: Už i Jan Neruda se ptal, Kam s ním? Kam s pugétem, jehož životnost paralelně závisela na životnosti mladé lásky, kterážto skončila s brzkým zakokrháním kohouta, nebo přinejlepším při zaznění poledního kostelního zvonu.

Vadnoucí květiny jsou paralelou pro zanikající ženskou krásu. Hnijící stonky zase pro prohnilou mužskou povahu, která se orientuje pouze na povrchní vzhled. Vždyť pravá krása je uvnitř! Stačí se zeptat čmeláka. Stejně jako lásky, je květin plno. Obojí vadne, jakmile se utrhne příliš rychle, kvete, pokud se hýčká!

Umístění do směsného odpadu dokazuje, že láska se nevyhýbá nikomu z nás, nezáleží jí na rase ani postavení. Láska je pro všechny, je tedy smíšeného druhu. Cyklus nás opět zavádí k migrační krizi a uprchlíkům. Kdy naposledy viděli květinu?

Tak zastavme se u odpadkového koše a zhluboka přivoňme si! Nasajme vůni života!

Co jsme už nastrouhali?

• Kdo chce k nebesům, nemůže být splachovací
• Odblokujme své špunty!
• (Ne)buďme bačkory!
• Jsou Češi v hajzlu?
• Špinavý nádobí jako existenciální memento?
• Stvořil Bůh internet?
• Když nemáš hrušku, dej tam bagr aneb O konceptuálním umění