Namaž si rohlík Zapomenutej talíř, nebo promyšlená kompozice? Jako samozvané konceptuální umělkyně na fotce vidíme koncept. A jestli vy ne, tak nerozumíte umění.
Jak to bylo ve skutečnosti: Některý z našich kolegů byl línej donést talíř až do kuchyňky, tak ho holt položil na parapet do území nikoho.
Jak by to viděl konceptuální teoretik: Zdánlivě nahodilé a nepropojené předměty ve skutečnosti vykazují pevné vazby. Hasicí přístroj, připomínající svým tvarem hrozivého mytologického ptáka, zastupuje věčné lidské obavy z temnoty, neštěstí, ba smrti, okolností, jež nelze ovlivnit a které permanentně visí nad naším „domácím štěstím“, základní potřebou rodinného stolu jako jistoty. Ten je symbolizován prázdným talířem s vidličkou, naaranžovanou do polohy hodinových ručiček „za deset minut půl desáté“ coby odkaz na neúprosné ubíhání času a dočasnosti. Motiv smrti se tak opět opakuje. Přítomen je i v umístění vypínačů jakoby mimo dosah, umělec tím demonstruje nejistotu lidské existence: ano, vidíme ovladače, ale co je za nimi, čím jsou ovládány? Instalace se tak stává promyšleným mementem existenciální nejistoty.
Co jsme už nastrouhali?