„Normálně NE-U-VĚ-ŘÍŠ co se mi dneska stalo!“

„Co?“

„Taťka mi koupí auto!“

Po čase jsem zase zavítala do posilky. A v šatně se zaslechnou věci.

„Fakt jo?!

„No jasně, minicoopera! Sice ojetýho, ale íííííí!“

V šatně nikoho neokukuju a jako slušná holka se soustředím jen na sebe. Ale po téhle hlášce jsem zvedla oči na dvě holky-kamarádky. Obě špejle, precizně opálené, umělé vlasy a věk s make-upem 30+, bez něj 15 -.

„Jako ale víš co? Normálně táta si chce tu pindu vzít!“

„Jakou pindu?“

„Tu sekretářku! Je o třicet let mladší jak on. Dokonce mi o víkendu odřekl sraz, protože spolu jedou na prodloužený víkend. Už jí koupil auto a v létě jedou na Bali! Jako chápeš to? Kdyby byla aspoň starší než brácha! Jsem mu řekla, že jestli si ji veme, tak jsme spolu skončili!“

Tyhle holky měly všechno. Netušila jsem, že v realitě skutečně existuje takovej prototyp osob. Pro mě to spíš byly vždycky mýty a legendy, který se vypráví jako strašidelný upíří historky u táboráku. Nikdy jsem TO ale nepotkala tváří v tvář.

„Musim rychle ven,“ zamumlala moje kamarádka. Odjistila jsem granát a vyrazila za ní.