Namaž si rohlík Není dřevo jako dřevo. A není umění jako umění. Tímto pseudofilozofickým blábolem uvozujeme další, hlubokomyslnou Konceptuální strouhanku. Ovšem není blábol jako blábol. Aha!
Jak to bylo ve skutečnosti: Nějaký Pražák se nejspíš chystá na chatu s krbem.
Jak by to viděl konceptuální teoretik: Tento koncept si zahrává se skutečností. Co je opravdové? Zní základní otázka. Dřevo – symbol prazákladů, opravdovosti – je umístěné na autě coby zástupci moderního balastu, který nás vzdaluje od podstaty. Ta přitom zůstává stejná: viz úložný box na střeše vozidla nazývaný rakev. „Prach jsi a v prach se obrátíš“, bez ohledu na to, pod jaké nánosy tento existenciální základní kámen skryješ.
Filozofické vyznění konceptu pak umně podtrhává odkaz na Platónovo podobenství o jeskyni, které lze spatřit v zrcadlovém odrazu předního skla. Odrazy skutečnosti považujeme často za skutečnost, varuje toto několik set let staré (a stále platné) podobenství. Vnímavého diváka tohoto konceptuálního díla vede k zásadní otázce: A co já? Jsem skutečný dřevo? Žiji skutečný život, nebo jenom jeho odraz?
Co jsme už nastrouhali?