Namaž si rohlík *věnováno šéfovi, který to, doufám, nikdy nebude číst Říkáme mu zloprcek. Má sotva metr šedesát (ve vlněných ponožkách), ale ego tak naddimenzovaný, že by mohlo být zapsaný v Guinessově knize rekordů. Rychlokvašný manažerský kurz, příslušnost k druhům bezobratlých a napoleonský komplex jako z učebnice z něj dělá skvělého kandidáta na blbce ve funkci. A on tu funkci má. Je […]
Číst více...Autor: Kynutá
Vaše radost, naše starost (jsem baby unfriendly)
Nejsem žádný Herodes. Fakt ne. Přeju všem dítkám od Afriky po severní pól světový mír. A dělá snad ze mě sobeckou krávu, když si ho přeju i pro sebe? Šla jsem zas po dlouhý době na poštu. Nahrnula se k neobsazenýmu okýnku, ale paní za ním mě laskavě upozornila, že místní pidislužebna zavedla novinku, mám si […]
Číst více...Velká fuseklová loupež aneb My teďkon zhasneme…
Firemní vánoční dárky mívají různě obludnou podobu. Někdy fakt zlatý kolekce! Ale holt bejvávalo. Pobavilo mě, že u Těsta třeba letos (vlastně loni) na Vánoce fasovali proviantní balíček se salámem a džemem, jako kdyby měli jet na východní frontu. My dostávali fusekle. Fortelný. Štrikovaný. Rozebíraly se krapet nadivoko. Jistý nejmenovaný vedoucí si pod stolem sekretářky všimnul […]
Číst více...Parfém: příběh vraha
„To jste vy!“ vyjekne obslužnice ve firemní kantýně, když si kupuju kafe, a nakloní se přes pult, div mi frňák nezaboří do límce. „Vy zas krásně voníte! Já už jsem si kolikrát říkala, co to je za parfém asi… Jarmilce se taky líbí,“ máchne rukou ke dveřím kuchyně, ze který se line cibulový zápach. „Jarmilko, pocééém, […]
Číst více...A kterápak vy jste asi osoba? Néste kolega?
Na vánočním večírku… „Vláďo, vidíš toho divnýho chlapa?“ „Kterýho?“ „No, támhletoho, jak se láduje chlebíčkem. Už nějakou chvíli se tady vochomejtá, ale nikdo neví, kdo to je. Není to někdo z vašeho oddělení?“ „Ne, vůbec ho neznám. To bude nějaká holubí letka, asi se sem přišel zadarmo najíst, nebo co. Já ho prostě vyhodim.“ …. „Dobrý […]
Číst více...Proč spát se žebříkem*
* Tento příběh doporučuje devět z deseti výrobců prášků na spaní. A: Hele, a je ta nová knížka od Hakla dobrá? B: Zatím těžko říct, jsem teprve v první kapitole. Akorát si stačil zabouchnout klíče od bytu a musel přespat v nějakým bezďáckým doupěti… Jako celkem dobrodruh teda. A: A to je vymyšlenej příběh. Teda asi. Ale […]
Číst více...Člověk člověku vlkem (lékařské přísloví)
Obušek z lidský stehenní kosti, cely velikosti trezoru (kterým předtím ostatně byly), původní lavice, na kterých ztuhlý hrůzou seděly stovky lidí, z nichž mnozí pak dostali jednosměrný lístek do Osvětimi… jo, exkurze do Pečkárny, bývalé to vyslýchárny gestapa, mi dost názorně připomněla, jakých zrůdností jsou lidi schopni. A jakých já jsem naštěstí ušetřena. No a pak jsem […]
Číst více...Ájo, víš, co ti pomůže?
Utratila jsem majlant za krém proti vráskám. S kmenovými buňkami (podle ceny nejspíš buňkami Sophie Loren). Budu mladá a neklidná, věřila jsem v tu chvíli. Už napořád. Ale jen do odpoledne. Do okamžiku, kdy v tramvaji ze sedadla vyskočilo dvacetiletý kuře a zeptalo se mě (MĚ!): „Nechcete si sadnúť?“ Zjevně jsem na špatným kanále. Vysílají spíš: Tak jde […]
Číst více...Ostře sledovaný vlaky aneb Kam všichni, dopípdele, jezdíte?!
Nejsem žádnej šotouš. Nevzrušujou mě lokomotivy, naprosto netuším, jaký je rozdíl mezi erstošedesátpětkou a esosmapadesátkou, ani se nepřevlíkám do nádražácký uniformy, když jsem sama doma. Natož abych uměla nazpamět jízdní řády jako obecní blázen z mého dětství Oskar Čmelík nebo byl nejdebože mou oblíbenou písní Wabiho trampsko-dentistický hit o vyraženým zubu a mokrých kolejích. Přesto přiznávám, […]
Číst více...Jsem ohraná deska
Obchod s hudebninama. Nějaký nácky se probírají gramofonovými deskami. „Jé, to je hustý!“ „Ty jo, koukej, tahle kapela je tu taky!“ „Hele,“ zarazí se jedna týnejžerka. „A na čem se to vlastně pouští?“ A je to tady. Jsem už holt stará ohraná deska. Pamatuju gramofon.
Číst více...