Kolik třešní, tolik vojáků

Do výtahu přistoupí otec s tak dvanáctiletým synem. Jsou uprostřed rozhovoru o čemsi..   Syn: … a bude stačit pět? Otec: Jestli bude stačit pět… no… co to je za otázku… ehm…  Záleží přece pro kolik!.. ehm…  Kdybys měl třeba… pět třešní, jo, tak… tak… kolik by se z toho najedlo vojáků? Syn: ????? Otec: Tak vidíš! […]

Číst více...

Konceptuální strouhanka: Jsi skutečný dřevo?

Není dřevo jako dřevo. A není umění jako umění. Tímto pseudofilozofickým blábolem uvozujeme další, hlubokomyslnou Konceptuální strouhanku. Ovšem není blábol jako blábol. Aha! Jak to bylo ve skutečnosti: Nějaký Pražák se nejspíš chystá na chatu s krbem. Jak by to viděl konceptuální teoretik: Tento koncept si zahrává se skutečností. Co je opravdové? Zní základní otázka. Dřevo – symbol […]

Číst více...

Kynu Těstu (dárek uvnitř)

Když zapomenete na něčí narozeniny, svátek, svatbu, pohřeb atd., žádná výmluva není málo trapná. Já zapomněla na Těsto. Popel na hlavu v objemu vesuvské erupce mi ještě přisypává fakt, že jsem na Rohlíku nedávno lamentovala kvůli tomu, jak mi lidi, od kterých bych to vážně nečekala, nepopřáli k narozeninám. A tu máš čerte kropáč – najednou […]

Číst více...

Když chce důchodce bít, hůl si vždycky najde

Psala jsem tu nedávno o své obavě ze (zasloužené) odplaty za nactiutrhání proti důchodcům. Myslela jsem, že boží mlýny spustí až v mém gerontověku, ale to jsem se tuze spletla. Roztočily se dřív. Mnohem dřív. Vlastně hned. A začalo to… Jauvajs! … a začalo to tělesným trestem. Tedy něčím, co člověka na takovém místě, jako jsou […]

Číst více...

Pro (cizí) dobrotu na (mou) žebrotu

To vás takhle pustí o hodinu dřív z práce. Jenže pak:   1) Metro má nehorázný zpoždění (protože výluka) 2) O dvě stanice dál se zasekne v tunelu (takže čumíte čtvrthodiny do zdi a na magora, který netrpělivě mlátí hlavou do dveří. Zevnitř pochopitelně.) 3) A o další stanici dál radši vystoupíte, aby ten magor mohl vystřelit […]

Číst více...

Sáňky v létě

Jaké to je strávit dva dny v kryokomoře? Zeptejte se mě zítra večer. Venku: +20 °C U nás v kanclu: -100 °C Opravář na termostat přijde až po svátcích. Pochopitelně. To už budu hluboce zamražená jako mochovská zelenina. Nebo jako Demolition Man.

Číst více...

Stařec a moře (blbejch keců)

Kdyby nás vedle sebe stálo dvacet děvčat jako květ, velkých, malých, tlustých, tenkých, to je jedno, a proti nám jeden lascivní senior, vsaďte se, že si vybere mě. Je to můj vlastní gravitační zákon, že přitahuju staříky. Možná jim jejich podprahová zkušenost z bídných (po)válečných let našeptává, že má selská kyprost je zárukou blahobytu. Že mám […]

Číst více...

Konceptuální strouhanka: Kdo chce k nebesům, nemůže být splachovací

Je to v hajzlu, stojí to za hov.., jděte do pr… Život je plný fekálních příměrů. Proto i konceptuální strouhanka nachází v záchodové poetice opakovanou inspiraci (viz příspěvek „Češi jsou v hajzlu„). Omlouváme se jemnocitným povahám, ty ať si laskavě koupí Ladovy omalovánky! My se s tím nes… však víte. Jak to bylo ve skutečnosti: Kamarádka si v práci odskočila […]

Číst více...

Jak jsem se stala udavačkou

Píšou mi psaní, soudcovští páni, že já musím udávat, oh, udávat… Nejhorší není srážka s blbcem. Nejhorší je srážka s byrokracií. Což se nutně nemusí vylučovat. O kafkovských zkušenostech s úřady psala už před časem Těsto, i já si dovolím přispět svou troškou do větrnýho mlýna. „Hele, přišel ti dopis od soudu,“ hlásil mi bratr onehdá po telefonu, […]

Číst více...