Konceptuální strouhanka: Opičí stopy do minulosti aneb evoluce ke koši!

Člověk pochází z opice, ukazuje evoluce v Archeoparku na Pálavě. Věřící  se bouří. Sixtinská kaple má dvojnici. A zdánlivě nesourodá témata spojuje nejnovější díl opičí Konceptuální strouhanky.    Jak to bylo ve skutečnosti: Kdosi odložil k popelnici hračku velké plyšové opice. Jak by to viděl konceptuální teoretik: Tváří v tvář nové stavbě historického Archeoparku na Palávě nelze […]

Číst více...

Hlava jako květák aneb Blbý a blbější

Je zajímavý, kolik dobrejch nápadů se po realizaci ukáže jako nápad pěkně stupidní. Z osobního bohatého repertoáru na úvod vybírám vnuknutí nechat si na konci prázdnin mezi třeťákem a čtvrťákem na střední udělat trvalou, přestože osmdesátý léta byly už dávno passé. Bohužel objednala jsem se do kadeřnictví, kam houfně dojížděly bavorské seniorky na levnou ondulaci. Kdeže […]

Číst více...

Nejlepší oběd? Chapadélko trapnosti

V patnácti je pro člověka každá druhá věc trapas. K jeho zažehnání většinou fungovalo propuknout v hurónský smích se svou „nejkou“ (čti nejlepší kámoškou), zrudnout, dusit se tím řehotem 10 minut a pak si to napsat do deníčku. „Dospěláci berou trapasy jinak, pak to bude pohoda,“ myslela jsem si ve svých nácti. Tento týden jsem […]

Číst více...

Multikulti vtip: To se takhle potkají Japonec, Arab a já

To se takhle potkají dva Japonci, Arab, lékárník z Rokycan… … a já. Anekdotní složení, který by člověk v koženkovém kupé českých drah skutečně nečekal. Aspoň ne za střízliva. „Odkud jste? Kam jedete?“ vyzvídá vytrvale Arab. Japonský studentíci jsou z bezpardonový zvědavosti obtloustlýho strejdy se zlatýma prstenama mírně zaražení. Ale oni Asiati, popravdě, vypadají vždycky tak trochu, jako […]

Číst více...

Hledám práci zeměměřiče. Zn.: Praxi mám

Znáte ten o tom, jak šel zeměměřič K. na zámek, ale nikdy na něj pro samou marnost nedošel? Pak znáte i mé pracoviště. Nepřezdívá se mu kafkárna kvůli výskytu ptactva. Jsou v životě lidským jistý paradoxy. Třeba já nejím houby, ale přitom jím houbovku. A i když mě většina věcí od Kafky nudila (právě jsem spáchala […]

Číst více...

Pojďme jíst (,) děti aneb Už to začalo

Andersenova kachna vychovala jedno ošklivý labuťátko, Romula s Rémem odkojila vlčice a Tarzanova matka byla opice. Říká se, že mateřský pud je síla rovná pomalu gravitační, prostě to škrvrně chcete opatrovat, ať je čí je. Ovšem taky se říká, že (cizí) děti jsou nejlepší antikoncepce. Pro mě jsou děti poté, co jsem strávila dovolenou hlídáním jednoho […]

Číst více...

Na nás se dívat prostě nebudete

Jsou všude. Člověk pomalu nezapne internet, aby na něj nevyskočili. „Ahoooj, tak teďka bych vám ráda ukázala, co jsem si nakoupila!“ „Zdarec lidi, tak jsem tu po čase s dalším haulem a taky s výzvou!“ Youtubeři. „Jsou dvě hodiny ráno a vy právě můžete za mnou vidět letadlo, protože jsme na letišti…“ Lidi, kteří mají pocit, že […]

Číst více...

Umřelo koťátko aneb Dobrých zpráv není nikdy dost

Skončíme nejspíš jako mamuti. Nebohé óbrtvory vybili prý lovci a zbytek těch, co nestačily praženy uklohnit s koprovou omáčkou, zhynul žízní kvůli nedostatku vody. A úplně stejní nepřátelé – lidi a globální oteplování – můžou momentálně vrátit do pravěku i lidstvo, takže jaksi… memento mori, přátelé. Ale nechci šířit poplašnou zprávu, třeba dřív vybuchne slunce a promění […]

Číst více...

Vraždy podle Tesca

„Víte, že u bobový dráhy na Proseku se za komoušů odehrálo několik vražd?“ Sedíme v hospodě a kamarád vypráví. „Můj kámoš spelolog nás tam v okolí na tajňačku zavedl do jedný jeskyně, kde jsme se dobře bavili. Úsměvy nás přešly v momentě, kdy jsme skrze ozvěny v chodbě uslyšeli, jak se nadzvedl poklop a vlezl tam někdo další. Ale […]

Číst více...